Dvanáct lidí, podzimní Krkonoše a čas na všechno, co se do běžného týdne nevejde. O prvním říjnovém víkendu jsme se s hostiteli a zájemci o hostitelství potkali na Boudě Zvonařka. Probrali jsme náročná témata, protáhli nohy a hlavně si připomněli, že na to nemusíme být sami. Před odjezdem jsme slibovali, že nebudeme jen sedět v kroužku a mluvit o pocitech. A slib jsme dodrželi! Stihli jsme společné výšlapy, dlouhé rozhovory i večerní posezení u čaje a piva. Došlo na smích, sdílení malých vítězství i pochybnosti, které se snáz vyslovují mezi lidmi s podobnou zkušeností.
Když to zrovna drhne
Každý přijel s trochu jinou zkušeností. Někteří už pravidelně tráví čas s dítětem z dětského domova, jiní o hostitelství teprve uvažují. Někdo přivezl konkrétní otázky, další si potřeboval srovnat očekávání nebo na chvíli vydechnout. Mluvili jsme o traumatu, vztazích a hranicích. O tom, jak porozumět dítěti, které si nese těžké zkušenosti, i o chvílích, kdy hostitel tápe a neví, jestli dělá věci správně. Prostor dostaly také vlastní potřeby. Být tu dlouhodobě pro druhého totiž vyžaduje pečovat i o sebe.
To nejdůležitější se nevejde do programu
Některé rozhovory začaly u snídaně, jiné cestou do kopce. Sdílely se drobné radosti i situace, se kterými si člověk sám neví rady. A občas stačilo slyšet: „Tohle znám taky.“ Právě možnost mluvit otevřeně, bez obav z hodnocení, patřila k tomu nejcennějšímu. Člověk nemusí mít na všechno odpověď. Hodně pomůže už vědomí, že má s kým hledat cestu dál. Silným momentem bylo také setkání s mladým člověkem, který sám vyrůstal v dětském domově. Jeho zkušenost připomněla, jak velký význam může mít jeden bezpečný dospělý, který v životě dítěte zůstává.
A co na to účastníci?
Ze zpětné vazby máme radost. Všech dvanáct účastníků označilo víkend za přínosný a jedenáct uvedlo, že se po něm cítí v hostitelské roli jistěji. Nejvíc bodovaly společné diskuze a sdílení zkušeností. Jeden z hostitelů to vystihl takhle: „Po každé intervizi a sdílení se cítím jistější v kramflecích. Vím, na koho se v nestandardní situaci obrátit.“ Dostali jsme i tipy na příště. Třeba přidat víc konkrétních ukázek, jak zvládat náročné situace s dětmi. Díky za ně!
Opora potřebuje oporu
Ve SPOLUŽIVOTĚ jsme hostitelům nablízku i poté, co se s dítětem seznámí a začnou spolu trávit čas. Jak se vztah postupně vyvíjí, přináší nové otázky, radosti i obtíže. Společné víkendy jsou jednou z příležitostí, kde se k nim můžeme vracet a vzájemně se podpořit. Děkujeme všem, kteří na Zvonařku přijeli, za důvěru, otevřenost i smích. Velké poděkování patří také majiteli Zvonařky Václavu Chourovi, který nám vyšel maximálně vstříc.
Podobný víkend si brzy zopakujeme. Přidáte se?