Před více než deseti lety jsem začala jezdit jako dobrovolnice do dětských domovů. Domnívala jsem se, že děti v dětských domovech potřebují hlavně peníze, oblečení a hračky. Postupně jsem si uvědomila, že to, co jim nejvíce chybí, není materiální pomoc, ale blízký člověk. Rozhodla jsem se věnovat svoji pozornost pouze jednomu dítěti a stát se hostitelkou. Nečekala jsem, že „tak málo“ jako společné sledování filmu nebo výlet, dokáže rozpohybovat věci jiným směrem. Hostitelská péče má obrovský potenciál měnit k lepšímu jak příběhy dětí, tak samotných hostitelů. Přesto je to forma pomoci, o které se zatím moc nemluví.