top of page

SYLVIE

Roky jsem pracovala v rádiu a pořádali jsme akce pro děti z dětských domovů. Na jedné takové jsem potkala svoji, dnes již dceru. Vlastně jsem s ní prošla celý váš projekt, ale pouze sama za sebe. Poznala jsem jí, když jí bylo 15. let. Vybrala si mě na akci pro děti z domovů a přišla poprosit o číslo. Věděla jsem, že když jí ho dám, tak si zůstaneme. Nějak jsem to cítila. Nebylo to vždy lehké, její zranění na duši byla velká, ale prošly jsme tím spolu. Už ten život vzdávala, neviděla, že může dokázat cokoliv a ta pozornost a víra v ní, tolik udělaly.
Dnes je porodní asistentka a plní si své sny.
Když uzákonili možnost osvojit zletilého, šli jsme celá rodina do toho. Byl to první soud v ČR na toto téma :-). Nebyla jsem její pěstoun, ale v průběhu těch let, mi začala říkat mami a já jí přirozeně přijala jako dcerku. Nesplňovali jsme žádné z požadavků na osvojení. Jsme od sebe 10. let, nebyla jsem její pěstoun...,ale soud nám vyhověl, jak jen to právně bylo možné. Jsem s manželem její opatrovník a jsme v jejím rodném listě. Jsme rodina. Dnes jí je 34. let a tento rok to je přesně 20. let, co se máme.

SYLVIE
bottom of page