Autorka: Alžběta Skleničková
Jak pracovat s odmítavým nebo uzavřeným chováním dítěte
Hostitelé se často setkávají s chováním, které může být zraňující a těžko pochopitelné. Dítě odpovídá jedním slovem, vyhýbá se kontaktu, odmítá společné aktivity nebo dává jasně najevo, že „o nic nestojí“. Takové chování může vyvolat bezmoc, pochybnosti i otázky, zda má hostitel v životě dítěte vůbec smysl.
Důležité je vědět, že odmítání nebývá odmítnutím člověka. Častěji je to způsob, jak se dítě chrání. Děti, které zažily opuštění, odmítnutí nebo časté změny vztahů, se často naučily, že otevřenost bolí. Uzavřenost, chlad nebo nezájem mohou být ochranou před dalším zklamáním, snahou udržet si kontrolu nebo způsobem, jak si vytvořit bezpečný odstup. Dítě si často ani samo neumí vysvětlit, proč se chová odmítavě. Jde o automatickou reakci, ne o promyšlené rozhodnutí.
Co může udělat hostitel
-
Neberte odmítání osobně. Odmítavé chování většinou neříká „nechci tebe“, ale spíš „bojím se blízkosti“. Pokud hostitel reaguje stažením se, uražeností nebo tichým odstupem, dítě se utvrdí v přesvědčení, že vztahy nejsou stabilní a lidé odcházejí, když je to složité.
-
Nabízejte kontakt, ale nenuťte ho. Jemná, opakovaná nabídka bez tlaku a očekávání dává dítěti jistotu, že možnost vztahu existuje i ve chvíli, kdy ji nechce nebo nedokáže využít. I odmítnutá nabídka má význam, protože dítě vnímá dostupnost bez podmínek.
-
Udržujte předvídatelnost. Pravidelnost návštěv, podobný způsob přivítání i loučení a jasná struktura času pomáhají vytvářet pocit bezpečí. V čitelném prostředí se dítě může postupně uvolnit a risknout větší blízkost.
-
Mluvte méně, vnímejte víc. Není nutné dítě rozmluvit ani přimět ke sdílení, vztah se často buduje ve společném tichu, při obyčejných činnostech nebo pouhé přítomnosti bez nároků.
-
Pojmenovávejte, ale netlačte. Krátké a nehodnotící pojmenování toho, co hostitel vnímá, pomáhá dítěti cítit se viděné, aniž by bylo vystaveno tlaku na reakci nebo vysvětlování.
-
Buďte trpěliví a konzistentní. Uzavřenost se nerozpustí jednou hezkou návštěvou, dítě potřebuje opakovanou zkušenost, že hostitel zůstává, i když je chladné, mlčenlivé nebo odmítavé, a že vztah vydrží i nepohodlí.
Odmítavé chování může být pro hostitele velmi náročné. Je v pořádku cítit smutek, pochybnosti nebo únavu a hledat podporu. Stabilita neznamená potlačení vlastních pocitů, ale schopnost je unést a neztratit vztah.
Na závěr
Odmítavé a uzavřené chování není konečnou stanicí vztahu. Často je to ochranný prostor mezi opatrností a důvěrou. Hostitel nemůže dítě otevřít silou, ale může mu dát čas, prostor a opakovanou zkušenost, že blízkost nemusí bolet.
Pokud je to pro vás i tak těžké, můžete využít možnost intervizí nebo individuálních konzultací, které poskytuje Nadační fond Spoluživot. Obraťte se přímo na naši koordinátorku Sylvii Slovákovou: sylvie@spoluzivot.cz | 608 452 121.