První návštěvy u hostitele: jak vytvořit bezpečné a přívětivé prostředí
Autorka: Alžběta Skleničková
Pro dospělého mohou znamenat těšení, očekávání a snahu, „aby se to povedlo“. Pro dítě jsou ale často spojeny s napětím, nejistotou a vnitřní otázkou: Je tady bezpečno? Můžu tu být sám sebou? Co se ode mě čeká?
Bezpečné a přívětivé prostředí nevzniká dokonalou přípravou, ale pocitem přijetí a předvídatelnosti.
Co si dítě přináší s sebou
Dítě, které přichází k hostiteli, má za sebou zkušenost, že vztahy mohou končit, měnit se nebo bolet. I když se na návštěvu těší, může zároveň cítit strach z odmítnutí, obavu, že „něco pokazí“, vnitřní loajalitu k původní rodině nebo dětskému domovu.
Chování dítěte během prvních návštěv tak nemusí odpovídat jeho skutečným pocitům. Může být přehnaně hodné, uzavřené, hlučné nebo naopak apatické. Všechny tyto projevy jsou způsobem, jak se zorientovat v novém prostředí.
Jak může hostitel pomoci vytvořit pocit bezpečí
Snižte očekávání – hlavně ta vlastní. První návštěvy nejsou o budování hlubokého vztahu ani o „správném fungování“. Stačí, když dítě zažije, že nemusí nic dokazovat, nemusí být vděčné a může být takové, jaké je. Méně programu je často více. Společný čaj nebo krátká procházka může být cennější než nabitý plán.
Buďte čitelní a předvídatelní. Nejistota zvyšuje napětí. Pomáhá, když dítě ví, co se bude dít, jak dlouho návštěva potrvá a kdy a jak se vrátí zpět. Jednoduché věty jako: „Po obědě půjdeme na chvíli ven a pak tě odvezeme zpátky,“ pomáhají dítěti uklidnit se.
Respektujte tempo dítěte. Některé děti se rychle rozkoukají, jiné potřebují čas. Nechte dítě rozhodnout, zda chce mluvit, zda se zapojí do aktivity, zda chce být chvíli samo. Respekt k hranicím je silným signálem bezpečí.
Nabídněte prostor, který patří dítěti. I malý kout, polička nebo postel „jen pro něj/ni“ dává dítěti pocit, že je vítané. Zároveň ale netlačte na to, aby si prostor hned osvojilo. Důležité je, že možnost existuje.
Emoce berte vážně, ale nezveličujte je. Pokud dítě projeví smutek, nervozitu nebo podráždění, stačí jednoduché uznání: „Vidím, že to pro tebe není úplně lehké.“ Není nutné hned hledat řešení. Často stačí, že emoce může být přijatá.
Loučení je stejně důležité jako přivítání. Konec návštěvy může být pro dítě náročnější než začátek. Pomáhá připomenout, kdy se uvidíte příště (pokud je to možné), držet se domluveného času, loučit se klidně, bez dramatizace. Stabilní návraty budují důvěru.
Myslete i na sebe. Hostitel může cítit nejistotu, nervozitu nebo zklamání, když návštěva neproběhne „podle představ“. To je v pořádku. Vztah se nebuduje jednou návštěvou, ale postupně a opakovaně.
Na závěr
Bezpečné a přívětivé prostředí nevzniká tím, že je všechno perfektní. Vzniká tehdy, když dítě zažije, že je přijímané, že věci dávají smysl a že vztah má čas. První návštěvy nejsou zkouškou, jsou pozváním k postupnému setkávání.
Pokud je to pro vás i přesto náročné, můžete využít intervize nebo individuální konzultace, které poskytuje Nadační fond Spoluživot. Obraťte se přímo na naši koordinátorku Sylvii Slovákovou: sylvie@spoluzivot.cz | 608 452 121.